Rakovina vaječníků se často označuje jako tichý vrah žen. Proč? Protože v počátečních fázích nezpůsobuje žádné příznaky, nebo jen takové, které si většina žen připisuje něčemu jinému - třeba stresu, problémům s trávením nebo přírodním změnám v těle po 40. Až když se nádor rozšíří, začnou se objevovat příznaky, které už nejde přehlédnout. A právě v této fázi se často zjišťuje, že rakovina je pokročilá. To je důvod, proč se ptáte: jak dlouho se žije s rakovinou vaječníků? Odpověď není jednoduchá, ale je důležitá.

Co vlastně ovlivňuje přežití?

Neexistuje jedna číselná odpověď na otázku, jak dlouho se žije s rakovinou vaječníků. Každá žena je jiná. Každý nádor je jiný. A každá léčba má jiný výsledek. Přežití závisí na třech hlavních věcech: stádiu onemocnění, typu nádoru a čase, kdy byla léčba zahájena.

Když je rakovina vaječníků zachycena v stádiu I - tedy když je omezena jen na vaječníky - je pětileté přežití přes 90 %. To znamená, že většina žen v této fázi je vyléčena. Ale toto stádium se zjišťuje jen u 15-20 % případů. Většina žen přijde k lékaři až v stádiu III nebo IV, kdy nádor už postihuje břicho, slezinu, játra nebo plíce. V těchto případech se pětileté přežití pohybuje mezi 30 a 45 %. To neznamená, že neexistuje naděje. Znamená to, že léčba je náročnější a potřebuje více času.

Typy rakoviny vaječníků - ne všechny jsou stejné

Rakovina vaječníků není jedna nemoc. Je to skupina různých onemocnění. Nejčastější je epiteliální rakovina vaječníků, která tvoří 90 % všech případů. Tento typ se rozvíjí z povrchu vaječníku a je ten, který se nejčastěji šíří do břicha. Existují i méně časté typy - například germinální nádory, které se vyskytují u mladších žen, nebo stromální nádory, které jsou pomalejší a často lépe reagují na léčbu.

Když se lékař podívá na vzorek tkáně pod mikroskopem, určí nejen typ, ale i stupně diferenciace. Co to znamená? Čím víc se rakovinné buňky podobají zdravým buňkám, tím pomaleji rostou a tím lépe reagují na léčbu. Nádory s nízkým stupněm diferenciace (tj. velmi odlišné od zdravých buněk) jsou agresivnější a méně příznivější prognóza. To vše se bere v úvahu při plánování léčby.

Léčba: co se děje po diagnóze?

Standardní léčba rakoviny vaječníků se skládá ze dvou hlavních částí: operace a chemoterapie. V některých případech se přidává i cílená léčba nebo imunoterapie.

Operace má za cíl odstranit všechny viditelné nádorové tkáně. To znamená odstranění obou vaječníků, dělohy, vaječníkových vodivek a často i části břišních tkání, kde se nádor může rozšířit. U mladších žen, které chtějí mít děti, se někdy pokouší zachovat jedno vaječník nebo dělohu - ale jen v případě, že to umožňuje stádium a typ nádoru.

Po operaci následuje chemoterapie. Nejčastěji se používá kombinace karboplatinu a paclitaxelu. Tyto léky zabíjejí buňky, které se rychle dělí - tedy i rakovinné. Ale zničí také některé zdravé buňky, což způsobuje vedlejší účinky - nevolnost, vypadávání vlasů, únava. Dnes se ale používají i modernější léky, které zlepšují účinek a snižují příznaky.

Některé ženy s vysokým rizikem (například s mutacemi genů BRCA1 nebo BRCA2) dostávají i cílenou léčbu jako PARP inhibitory. Tyto léky blokují schopnost rakovinných buněk opravovat poškození DNA, což je způsobí, že se samy zničí. Tyto léky se užívají dlouhodobě - někdy i roky - a mohou prodloužit přežití o několik let.

Proč je důležitý čas?

Čím dříve se rakovina vaječníků objeví, tím větší je šance na vyléčení. Ale jak ji najít? Tady je problém: neexistuje spolehlivý screeningový test, jako je mamografie pro rakovinu prsu. Ultrazvuk a test CA-125 se používají, ale nejsou dostatečně přesné pro masové vyšetřování. CA-125 může být zvýšený i u jiných stavů - například při zánětu, těhotenství nebo endometrióze.

Proto je důležité znát varovné příznaky:

• Trvalé zvýšené břicho nebo pocit plnosti i po malém jídle
• Časté nutkání na močení nebo bolesti v břiše
• Neobjasněná ztráta hmotnosti
• Neobvyklé krvácení (například po menopauze)
• Únavnost, která neodchází ani po odpočinku

Tyto příznaky se neobjevují najednou. Postupně se zhoršují. Pokud trvají déle než dva týdny a nezmizí, je nutné jít k gynekologovi. Ne čekat na to, až se to „přejde“.

Co dělat po léčbě?

Léčba nekončí, když se ukončí chemoterapie. Následuje dlouhodobé sledování. Každé 3-6 měsíců se dělá kontrolní vyšetření - ultrazvuk, krevní testy, někdy i CT. Cílem není jen sledovat, zda se rakovina vrátila, ale také sledovat vedlejší účinky léčby - například jak ovlivnila kostní hustotu, srdce nebo psychiku.

Mnoho žen zažívá deprese, úzkost nebo strach z recidivy. To je normální. Není to známka slabosti. Je to reakce na to, co jste přežili. Existují skupiny podpory, psychologové specializující se na onkologii a i jednoduché věci - jako cvičení, jídlo bohaté na zeleninu, dostatek spánku - mohou pomoci tělu i mysli se zotavit.

Co můžete udělat teď?

Největší výhoda, kterou máte, je informovanost. Pokud víte, že rakovina vaječníků může být tichá, můžete se na ni zaměřit. Pokud máte rodinnou anamnézu - matka, sestra, babička měly tento nádor - je důležité provést genetické vyšetření. Mutace v genech BRCA1 nebo BRCA2 zvyšují riziko až o 40-60 %. Pokud je výsledek pozitivní, můžete zvážit prevenci - například preventivní odstranění vaječníků po ukončení plánování dětí.

Nemusíte čekat na příznaky. Pokud se cítíte špatně, nevysvětlitelně unavená, máte neustálé břišní potíže - jít k gynekologovi. Neříkejte si, že to bude jen něco dočasného. Většina žen, které přežily rakovinu vaječníků, říká jedno: „Kdybych to věděla dřív, udělala bych to jinak.“

Nejde o to, kolik let vám zůstalo. Ale o to, jak dobře se můžete cítit v těch letech. A to záleží na vás - na tom, že nezavřete oči a nečekáte, až se to „přejde“.