Říkají ti, že porod je jako silná menstruace. Nebo že to bude jako když ti někdo vloží pěst do břicha. Ale když přijde ten okamžik, kdy se děloha začne roztahovat, všechny ty srovnání ztrácejí smysl. Bolest není jen silná - je jiná. A největší překvapení? Nejvíc bolí ne ten křeč, ale to, jak se tělo roztahuje, když nic jiného než to neumí dělat.

Co se vlastně děje, když se děloha roztahuje?

Děloha není jen orgán. Je to sval, který se během těhotenství přizpůsobuje. Od velikosti hrušky se rozšiřuje až na velikost malého auta. A když přijde porod, ten sval se začne kontrahovat - nejen křečí, ale roztahuje se. Každá kontrakce táhne dělohu, aby se otevřela. A to je ten moment, kdy začíná bolest.

Nejde o to, že by se děloha „rozbila“. Jde o to, že její svaly jsou natáhnuté na hranici toho, co je možné. Když se děloha rozšiřuje z několika centimetrů na deset, tělo neví, jak to zvládnout jinak než bolestí. Je to jako když někdo natáhne gumu až k roztržení - a ty ji cítíš jako tlak, který se mění v ostrou, vřískavou bolest.

Je to stejně pro všechny ženy?

Není. Žádné dvě ženy nezažijí roztahování dělohy stejně. Některé říkají, že to bylo jako „přetahování kamenů z břicha“. Jiné říkají, že to bylo jako „výbuch vnitřních orgánů“. A některé, a to je největší překvapení, říkají: „Vůbec to nebolelo. Cítila jsem jen tlak.“

Proč takové rozdíly? Všechno závisí na těle. Na tom, jak je děloha napnutá, jak jsou svaly připravené, jak rychle se děloha otevírá, a také na tom, jaký máš bolestivý práh. Některé ženy mají vrozeně nižší bolestivý práh, jiné mají silnější nervové spojení mezi dělohou a mozkem. A pak je tu ještě pozice dítěte - když je dítě obrácené zpět (takzvané „zadní“), tlak na dělohu a páteř je větší. A bolest taky.

Studie z České republiky z roku 2024, která sledovala 1 200 porodů, ukázala, že 68 % žen popisuje roztahování dělohy jako „neučenou bolest“, která se liší od běžných křečí. Přesně 32 % řeklo, že bolest při otevírání dělohy byla „mnohem silnější než cokoli, co kdy zažily“.

Kde přesně to bolí?

Nejde jen o břicho. Bolest se šíří. Často se cítí v dolní části zad, v kyčlích, v pánvi. Některé ženy říkají, že cítí bolest až v nohou. Jiné cítí tlak na močový měchýř - protože děloha tlačí na všechny orgány kolem. A to je důvod, proč se někdy cítíš, že potřebuješ jít na záchod, i když je děloha jen 4 cm otevřená.

Bolest se mění podle fáze porodu. V první fázi - kdy se děloha otevírá od 1 do 10 cm - je bolest hlavně v hlubině, jako když někdo vnitřně roztahuje tělo. V druhé fázi, když se začínáš roztahovat, bolest přechází do oblasti pánve a záda. A v posledních minutách, kdy dítě prochází porodním kanálem, bolest přechází na povrch - jako když někdo vytahuje něco z tebe.

Co můžeš dělat, aby to bylo mírnější?

Neexistuje zázračný postup, který by bolest zcela odstranil. Ale existují věci, které ji mohou zmírnit.

• Hydratace - když máš dostatek vody, svaly fungují lépe. Dehydratace zvyšuje křeče.
• Pohyb - chůze, kroky na míči, klanění, sedění na míči - všechno to pomáhá děloze se otevírat přirozeně. Některé ženy říkají, že když se pohybovaly, bolest byla „méně ostrá“.
• Teplé obklady - na záda nebo na břicho. Teplá voda uvolňuje svaly a snižuje napětí.
• Dýchání - nejde o to, jak hluboce dýcháš, ale o to, jak se soustředíš. Pravidelné, pomalé dýchání pomáhá mozku říct: „Tohle není nebezpečí. Tohle je přirozené.“
• Podpora - kdo je u tebe, když to nejde? Někdo, kdo ti drží ruku, kdo ti říká: „Děláš to skvěle“, má větší vliv než všechny léky.

Nezapomeň: bolest není známkou, že něco špatně děláš. Je to známkou, že tělo dělá to, co má. A to je silné.

Je možné to zvládnout bez analgetik?

Ano. A mnoho žen to zvládne. V Česku se v posledních letech zvyšuje počet porodů bez epidurální anestezie. V roce 2024 bylo přes 40 % porodů bez ní. A většina těchto žen říká, že i když bolest byla silná, cítily, že jsou v kontrole.

Epidurální anestezie zmírňuje bolest na 80-90 %. Ale má i nevýhody: zpomaluje porod, může způsobit nižší krevní tlak, a někdy způsobí, že se tělo nechá vůdčího signálu, že je čas tlačit. Některé ženy říkají, že bez epidurální anestezie cítily, že „věděly, když máme tlačit“, a porod jim trval kratší dobu.

Neříkám, že máš vybírat. Říkám, že máš právo vědět, co ti nabízejí. A že bolest není nebezpečí. Je to proces.

Co se děje po porodu?

Když se dítě narodí, děloha nezastaví. Začne se zase zužovat. To je ten druhý typ bolesti - tzv. „porodní křeče“. Některé ženy říkají, že to je jako silná menstruace. Jiné říkají, že to je jako když ti někdo stiskne břicho. A to je normální. Děloha se zmenšuje z velikosti auta zpět na hrušku. A to trvá několik dní.

Největší bolest je často při prvním kojení. Když se dítě přiloží, tělo uvolňuje oxytocin - hormon, který způsobuje, že se děloha zkracuje. A to může být příjemné… nebo příšerné. Některé ženy cítí tyto křeče silněji, pokud mají více dětí. Proč? Protože děloha už byla několikrát roztahovaná. Je to jako gumový kroužek, který se už několikrát natáhl - a teď se snaží vrátit zpět.

Co dělat, když bolest neustává?

Když po porodu trvá bolest déle než týden, nebo když se objeví horko, hnis, nebo neobvyklé krvácení - jdi k lékaři. To není normální. Může to být znamení infekce, zbytku placenty, nebo poškození svalů.

A pokud se ti po porodu stále zdá, že „to nemělo být tak těžké“, neviny. Tělo ti dalo všechno. A bolest, kterou jsi zažila, není známkou slabosti. Je známkou toho, že jsi přežila něco, co většina lidí si ani neumí představit.

Co si pamatovat?

• Roztahování dělohy není „silná menstruace“. Je to něco jiného - hlubší, více vnitřní, jiné.
• Bolest není ukazatel, že něco špatně děláš. Je to známkou, že tělo pracuje.
• Neexistuje „správná“ bolest. Každá žena to zažívá jinak.
• Pohyb, dýchání a podpora jsou silnější než většina léků.
• Nejsi sama. Tisíce žen to zažily. A ty to zvládneš taky.

Nech si čas. Nech si prostor. A pamatuj: bolest, kterou cítíš, není tvoje nepřítel. Je to tvoje tělo, které se snaží přivést k životu něco, co máš v sobě.